Lidé zvláště ti starší, nemají rádi změny. Mají pocit, že z jejich světa postupně mizí to, co znali z doby svého mládí. Bojí se a proto ve chvíli, kdy se dozví, že se má měnit prostředí kolem nich, jsou většinou automaticky proti.
Změny v ulici jen potvrdí to, co asi podvědomě cítí, že stárnou, že svět se mění. I když je změna mnohdy k lepšímu, je tím odsouzena k zániku jen proto, že jde o změnu.
Lidi chtějí, aby svět zůstal takový jako byl dřív, chtějí to, na co byli zvyklí, a to i za cenu, že to dřív stálo za kulový. Někdy s tím jde souhlasit, někdy ne.
Vezmu to na třech příkladech.
Příklad první. Do Wolkerovy ulice jsme chtěli přidat stromy a udělat z toho ukázkovou ulici, podle které by se pokračovalo dál. Stromy tam teď nejsou, znamenalo by to změnu, kterou nikdo krom jednoho z obyvatele nechtěl. Po opravě zůstane Wolkerova nejspíš opět bez stromů. Z mého pohledu to ulici neprospěje, ale budiž.
Nostalgie po ulicích bez stromů… nostalgie po šedivých zdech, je něco s čím se špatně bojuje.
Příklad druhý. Teď začínáme plánovat přeměnu Vrapické ulice skrz Dubí. Na dobových fotografiích je vidět, že tam stromy byly. Když jsme se zeptali místních, zda tam chtějí stromy, a tedy ulici vrátit do původního stavu, byli nadšeni. Přesný opak toho, co se dělo s Wolkerovou.
Nostalgie po ulici, ve které byli stromy vykáceny ještě dříve, než se narodili ti, kdo v ulici teď žijí. Logiku za tím nehledejte, pokud se stromy vrátí, budu rád. Dubí prokoukne.
Příklad třetí. Kladnem letí informace o tom, že město uvažuje o zasypání podjezdu u 7. a 8. základní školy ve Vodárenské. Nikde není řečeno, že se tak stane. Most nad pojezdem je ve špatném stavu, bočnice podjezdu také. Je potřeba oprava.
Uvažujeme nad dvěma variantami. Z pohledu architektury a dopravní policie je žádoucí podjezd zasypat. Přechody na horizontu jsou nebezpečné. Návrh je vyřešit to jako přechody na Hradčanské.
Jsem teď prý městotvorná politická persóna a neměl bych prý polarizovat společnost a tak. Jenže i když budu mít na stole deset stanovisek architektů ukazujících, že dnes se takové mostky nestaví, že levnější, než oprava je zasypání, tak nějak podvědomě cítím, že to nechci. Chtě nechtě, musím polarizovat.
Z mého pohledu jako nearchitekta je mostek zase extra bezpečný. Krom jiného jsem na 8 ZŠ chodil, možná hraje roli nostalgie. Máma se mě nebála pustit samotného do školy, protože věděla, že cestou na pětku autobus nebudu trajdat přes frekventovanou silnici.
Asi stárnu proto chci, aby ten mostek ve Vodárenský zůstal. Chci, aby byl nový bezpečný a pokud možno širší. Architekti mě nebudou mít rádi, bude to dražší než zasypání a třeba mě ostatní přehlasují, ale aspoň to zkusím. Ne vždy má smysl bojovat za to, aby svět zůstal takový, jaký je, ale tady v tom případě to podle mě má smysl. Za pojezd ve Vodárenský!
V minulosti by město postupovalo tak, že se vybere jedna varianta a ta se realizuje. Bez ohledu na kohokoliv. My tohle měníme. Bude extra setkání s lidmi, které to zajímá. Ve čtvrtek 20.6. od 18:00 přímo u 8 ZŠ. https://www.facebook.com/events/362419581050473/ Tam představíme pro versus proti a bude se hlasovat.