První důvod k mírnému optimismu. Počty nakažených rostou, ale při čísle 1000 máme 0 úmrtí. Náš dlouhodobě podfinancovaný, mnohými zatracovaný zdravotnický systém funguje skvěle. Možná nemáme nejlepší vybavení, ale máme nejlepší lidi.
Ta nula tam nejspíš nebude napořád, ale zatím to zdravotníci zvládají lépe než Německu nebo Rakousku.
Druhý důvod k mírnému optimismu. Disciplína je příkladná. Češi jako národ mají rádi sebemrskačství a rádi sami sebe shazujeme. Většina lidí ale pochopila, že tohle už není legrace a chová se zodpovědně. Díky za to.
Chráníme tím ty nejohroženější. Seniory, nemocné lidi ale také zdravotníky. Čím méně lidí půjde do nemocnice, tím menší riziko, že se nakazí některý ze zdravotníků.
Třetí důvod k mírnému optimismu. Lidi za to, jak jsme se s touhle situací zodpovědně vypořádali, by si z nás měli brát jinde příklad. Nejsou roušky, šijeme. Není dezinfekce, vozíme do nemocnice technický líh a oni si ho vyrobí. Není technický líh, destilujeme, ochranné štíty tisknou dobrovolníci na 3D tiskárnách.
Prostě si poradíme za každé situace. Jasně krizová situace generuje problémy. Ale my je vyřešíme a jedeme dál. Neúspěch se nepřipouští.